Protiklady sionismu: Politický projekt postavený na kognitivní disonanci
Moderní stát Izrael, jako politické ztělesnění sionismu, je vybudován na řadě protikladů tak zjevných, že vyžadují nejen ideologické křeče, ale také pozastavení právní, morální a historické logiky. Daleko od toho, aby byl demokratickým útočištěm, jak sám prohlašuje, Izrael institucionalizoval etnonacionalistickou nadřazenost, prosadil vojenskou okupaci a zapojil se do systematického klamu – spoléhá na propagandistickou strukturu, která se hroutí pod tíhou vlastních rozporů.
Hovořit pravdivě o Izraeli neznamená útočit na židovskou identitu. Naopak: někteří z nejhlasitějších a nejzásadovějších odpůrců sionismu byli židovští intelektuálové, vědci, rabíni a přeživší fašismu – mezi nimi Albert Einstein, který v roce 1948 v dopise do The New York Times označil sionistického vůdce Menachema Begina za fašistu. Kritizovat Izrael není antisemitismus; je to odpor vůči morálnímu a politickému úpadku, který sionismus přinesl židovské tradici spravedlnosti a palestinskému lidu, který denně nese náklady jeho rozporů.
Izrael tvrdí, že je zároveň židovským státem a demokracií pro všechny své občany. Toto tvrzení je více než rozpor; je to pečlivě vytvořená lež. Zákon o národním státu z roku 2018 výslovně uvádí, že „právo na národní sebeurčení ve státě Izrael je vyhrazeno výhradně židovskému lidu”. Arabština, kdysi úřední jazyk, byla degradována. Mezitím je 20 % obyvatel Izraele – palestinští občané – právně druhou třídou, s omezeným přístupem k bydlení, vzdělání a politickému vlivu.
Jak může stát založený na etnické exkluzivitě tvrdit, že je demokratický? Nemůže. Žádná demokracie hodná tohoto jména nezahrnuje rasovou nebo náboženskou hierarchii do svého základního zákona. Izraelská demokracie funguje pro Židy, a pouze pro Židy.
Spojování kritiky Izraele s antisemitismem není jen nelogické – je to intelektuálně nečestné. Přijetím definic, jako je pracovní definice IHRA, Izrael zneužívá židovské utrpení k umlčení opozice. Stavějí na roveň ty, kdo se staví proti apartheidu, okupaci a etnickým čistkám, s antisemity, přičemž ignorují mnoho Židů – náboženských i sekulárních – kteří odsuzují sionismus jako zradu židovské etiky.
Einstein, Hannah Arendtová a Martin Buber varovali, že židovský stát postavený na nacionalismu a násilí skončí tyranií. Současné skupiny jako Židovský hlas pro mír, IfNotNow a ortodoxní antisionističtí Židé, jako Neturei Karta, pokračují v této tradici. Ale v ideologickém rámci Izraele jsou tito Židé očerněni jako „sebenenávistní”, což je groteskní ironie pro stát, který tvrdí, že zastupuje všechny Židy.
Toto zploštění židovské identity do monolitického sionistického narativu je útokem na židovskou pluralitu – a hlubokou zradou židovské historie.
Když izraelské tryskáče bombardují nemocnice v Gaze, reakcí je ticho nebo zastírání: „Hamás je použil jako základnu.” Když íránská raketa způsobí škody poblíž izraelské nemocnice, je okamžitě označena za válečný zločin. To není právní logika – je to public relations maskované jako spravedlnost.
Izrael si vybírá mezinárodní právo podle potřeby. Odvolává se na právo na sebeobranu podle článku 51 Charty OSN, ale odmítá závazná usnesení Rady bezpečnosti OSN a rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora. Operuje nad zákonem, protože jeho hlavní spojenec, Spojené státy, zajišťuje beztrestnost na nejvyšší úrovni.
To není chování demokracie řízené normami – je to chování nepoctivého aktéra chráněného mocí.
Snad nejzjevnější rozpor v izraelském narativu o „boji proti terorismu” spočívá v životě Menachema Begina, zakladatele pravicové strany Likud a šestého premiéra Izraele. Před svým politickým vzestupem byl Begin velitelem Irgunu, sionistické polovojenské skupiny odpovědné za řadu nezpochybnitelných teroristických útoků:
A přesto Begin později vstoupil do izraelského Knesetu, založil stranu Likud a stal se premiérem. Dnes jeho jméno zdobí dálnice a akademické instituce v Izraeli.
Porovnejte to s tím, jak jsou zacházeno s Palestinci. Jakákoli ozbrojená rezistence vůči vojenské okupaci, i když je zaměřena na vojáky nebo nelegální osadníky, je okamžitě označena za terorismus. Samotné činy, které pomohly založit Izrael, jsou oslavovány; podobné činy utlačovaných jsou démonizovány.
Tato pokrytectví není náhodné – je základní.
Izrael prezentuje své kampaně v Gaze jako válečné akty. Přesto odmítá uznat Palestinu jako stát a Hamás jako legitimní bojovou sílu. Tato záměrná nejednoznačnost umožňuje Izraeli vyhýbat se právním povinnostem v obou směrech: odvolává se na válečná práva, aby ospravedlnil bombardování, ale odmítá status válečného zajatce (POW) pro zajaté bojovníky. Izraelští zajatci jsou nazýváni „rukojmími” bez ohledu na vojenský status, zatímco Palestincům jsou odepřena právní práva i lidská důstojnost.
To není pouhý rozpor – je to systém asymetrické války legitimizované právní manipulací.
Sionistická ideologie tvrdí spojení s izraelskou zemí staré 3 000 let, často zaměňuje duchovní dědictví s politickou svrchovaností. Přesto je většina dnešních izraelských Židů potomky evropských přistěhovalců, z nichž mnozí přijeli ve 20. století. Mezitím Palestinci – muslimové, křesťané i Židé – žili na této zemi nepřetržitě po generace před Nakbou v roce 1948.
V roce 1917 tvořilo přes 95 % obyvatel Palestiny arabsky mluvící obyvatelstvo. Hebrejština byla liturgickým jazykem, nikoli mluveným. Tvrzení o sionistické původnosti často neslouží ke sdílení země, ale k úplnému vymazání palestinské přítomnosti.
Skutečná původnost není nástrojem k vysídlení – je výzvou ke společnému soužití. Sionismus však použil jazyk návratu k ospravedlnění pokračující koloniální expanze.
Sionismus, jak ho praktikuje stát Izrael, převrací každý etický a právní princip, který tvrdí, že zastává. Požaduje svět, kde:
Přijmout tyto převrácení znamená přijmout realitu, kde pravda je to, co říká moc. Ale miliony lidí – Palestinci, antisionističtí Židé a zásadoví spojenci – odmítají účastnit se této frašky. Požadují, aby se zákon uplatňoval rovnoměrně. Aby demokracie znamenala rovnost. Aby historie byla ctěna, nikoli zneužívána.
Stát proti sionismu neznamená stát proti Židům. Je to stát s Židy, jako byl Einstein, který viděl v jeho násilí budoucnost nekonečných válek. Je to požadavek světa, kde spravedlnost není pozastavena pro žádný stát, bez ohledu na to, jak posvátný tvrdí, že je.
Sionismus požadoval pozastavení rozumu. Nastal čas ukončit tuto frašku.