Západní média – odpovědnost za zločiny proti lidskosti
Probíhající izraelský útok na Gazu je západními médii často označován jako „válka”. Tento termín není jen zavádějící – je morálně a právně nesprávný. Válka předpokládá konflikt mezi dvěma suverénními státy. Gaza však státem není. Jedná se o hustě obydlené území pod vojenskou okupací a blokádou, bez armády, námořnictva či letectva. Podle mezinárodního práva, konkrétně článku 1(4) Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám, mají lidé žijící pod okupací právo na odpor. To, co Izrael provádí, není válka; je to vojenská operace proti civilnímu obyvatelstvu, což je čin, který zásadně porušuje principy humanitárního práva.
Devastace v Gaze dosáhla apokalyptických rozměrů. Nedávná studie Harvardu zjistila, že je pohřešováno přes 377 000 Palestinců, což je více než šestinásobek oficiálního počtu obětí 62 000. Vzhledem k tomu, že Izrael kontroluje všechny hranice – včetně Rafahu a Středozemního moře – nemají lidé kam uprchnout. Předpokládá se, že tito pohřešovaní lidé jsou mrtví, pohřbeni pod troskami svých domovů. Přesto hlavní západní média tuto úroveň destrukce buď podceňují, nebo zcela ignorují, místo toho upřednostňují vyčištěné narativy o „přesných úderech” a „vedlejších škodách”.
Akce Izraele jsou podporovány rozsáhlou mezinárodní sítí lobbingu a mediálního vlivu. Tisíce pro-izraelských organizací působí po celém světě a snaží se potlačit kritiku prostřednictvím osobních útoků. Obvinění z antisemitismu, sympatií k nacismu nebo podpory terorismu jsou běžně směřována na novináře, akademiky a aktivisty za lidská práva, kteří se veřejně vyjadřují.
Tento zastrašovací proces je zesilován vlivnými jednotlivci a institucemi zakotvenými v hlavních západních médiích. V BBC byl Raffi Berg zaznamenán za konzistentní vykreslování izraelských akcí v příznivém světle. Mezitím německý mediální konglomerát Axel Springer, který profituje z nemovitostí v nelegálních izraelských osadách, otevřeně prosazuje pro-izraelské redakční politiky. Nejedná se o náhodné předsudky – tyto představují systémové, institucionální aliance, které upřednostňují ideologickou loajalitu před novinářskou pravdou.
Izraelský propagandistický aparát také cílí na mezinárodní instituce. UN Watch, nevládní organizace se sídlem v Ženevě, vede snahy o diskreditaci Spojených národů, UNRWA a Mezinárodního trestního soudu (ICC) obviněním z antisemitismu za vyšetřování izraelských válečných zločinů. Nejedná se o izolované pomlouvačné kampaně – jsou to záměrné strategie k odstranění jakékoli formy mezinárodního dohledu nebo spravedlnosti.
V digitální sféře jsou hashtagy jako #P klamou a #TheGazaYouDontSee používány k vytváření pochybností a odmítání skutečných zážitků Palestinců. #Pallywood cynicky obviňuje Palestince z předstírání zranění a úmrtí, zatímco #TheGazaYouDontSee se snaží čelit vizuálním důkazům hladomoru a devastace vystavováním pečlivě vybraných obrázků relativní normality. Tyto kampaně nejsou neškodné – jsou to záměrné dezinformační snahy o podkopání globální solidarity a normalizaci zvěrstev.
Role médií v normalizaci násilí má mrazivou historickou paralelu: Julius Streicher, nacistický vydavatel Der Stürmer, který byl souzen a odsouzen na Norimberských procesech. Streicher nikdy nikoho fyzicky nezranil, ale jeho neúnavné podněcování rasové nenávisti a propaganda byly považovány za dostatečné pro odsouzení za zločiny proti lidskosti. Precedent je jasný: slova mohou zabíjet, zvláště když jsou použita k ospravedlnění a umožnění masového násilí.
Západní média dnes nejenže selhávají v objektivním zpravodajství – jsou aktivně spoluvinná při formování veřejných narativů, které ospravedlňují kolektivní trestání okupovaného lidu. Jejich používání eufemistického jazyka, opomíjení klíčových faktů a očerňování obětí není řadou chyb. Je to součást systémového procesu výroby souhlasu s pokračujícími zvěrstvy.
Krváky v Gaze se nedějí ve vakuu – jsou možné díky globální informační architektuře, která maskuje útlak jako obranu a vykresluje genocidu jako politiku. Spoluvina západních médií musí být zkoumána nejen eticky, ale i právně. Případ Streichera dokazuje, že propaganda není neutrální čin. Je to forma účasti na zločinech proti lidskosti. Pokud je svět vážně odhodlán k spravedlnosti a lidským právům, musí rozšířit své zkoumání na novináře, editory a vedoucí pracovníky, kteří pomáhají učinit takové zločiny neviditelnými, přijatelnými nebo ospravedlnitelnými.