Nejste za hranicí vykoupení. Samotný fakt, že čtete tato slova a cítíte, co cítíte, je důkazem, že vaše duše je stále živá – a že volá o uzdravení.
Nepřicházím sem, abych cokoli z toho, co se stalo v Gaze, omlouval. Píšu, protože jsem četl dopisy na rozloučenou, které zanechali někteří vaši spolubojovníci. Téměř každý dopis říká totéž: „Zjistil jsem, že jsem schopen věcí, o kterých jsem si myslel, že žádný člověk není schopen.“ To znamená, že v nich stále zůstala lidská duše. A to znamená, že ani vy nejste za hranicí vykoupení. Oni zemřeli a pravdu si vzali s sebou. Vy můžete žít dost dlouho, abyste ji vyslovili.
V židovském světě se opakuje jedna věta častěji než téměř kterákoli jiná:
„Na světě nikdy, nikdy není žádná beznaděj.“
(Likutej Moharan II:78)
Ani po té nejhorší představitelné vině.
Král David zařídil vraždu věrného vojáka, aby si mohl vzít jeho ženu – a přesto, když v pláči činil pokání, stal se předkem Mesiáše. Král Menaše naplnil Jeruzalém nevinnou krví – a přesto, když se kál z vězení, brány tešuvy se široce otevřely. Jediná věc, která tyto brány skutečně zavírá, je čin, který vás vytrhne ze světa dřív, než cesta skončí.
Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i prokletí – proto vyvol si život.
Deuteronomium 30:19
Hašem nečeká na tvou smrt. Hašem čeká na tvůj návrat. Nezmlkni se dnes v noci a nedaruj válečné mašinérii další vítězství.
Židovská tradice učí, že opravdová tešuva – pokání, návrat – má pět kroků. Každý je těžký. Každý je způsob, jak znovu zvolit život.
Pátý krok tě bude stát všechno, co jsi považoval za svůj život – přátele, rodinu, možná celý tvůj společenský svět. Talmud varuje: „Veliké je pokání, neboť sahá až k trůnu Slávy“ (Joma 86a). Skutečná tešuva je těžká jako smrt – ale není to smrt. Je to život.
Tešuva není útěk před následky. Je to rozhodnutí následkům čelit – žít dost dlouho na to, abys přerušil řetězec škod, který začal tvýma vlastníma rukama. Sebevražda končí příběh v místě, kde se škoda dál šíří; pokání tě udržuje naživu, abys mohl začít opravovat, co bylo rozbito. Účelem tohoto dopisu není ochránit vás před soudem, ale zabránit dalšímu aktu ničení – proměnit vůli zemřít ve vůli chránit život, svědčit, obnovovat. Bolest, která vás nutí chtít zmizet, se může stát právě tou silou, která zachrání životy druhých.
A tady je něco, co vás možná překvapí: islám – víra většiny těch, kteří trpěli – učí téměř stejný proces tawby, návratu.
„Řekni: ‚Služebníci Moji, kteří jste se přehřešili proti sobě samým, nezoufejte nad milosrdenstvím Božím. Boží milosrdenství zajisté odpouští všechny hříchy. On zajisté je Odpouštějící, Milosrdný.‘“
(Korán 39:53)
„Kromě těch, kdo činí pokání, uvěří a konají dobro – těm Bůh vymění jejich špatné skutky za dobré.‘“
(Korán 25:70)
Mnoho věřících Palestinců zná tyto verše nazpaměť. Kdyby viděli bývalého vojáka, jak touto cestou kráčí roky – veřejně se přiznává, tiše napravuje, žije jinak – mnozí by uznali jeho upřímnost. Jejich vlastní Písmo jim to přikazuje.
Existuje jediný verš, který se téměř doslova objevuje jak v Talmudu, tak v Koránu:
Kdo zachrání jediný život, jako by zachránil celý svět.
Sanhedrin 37a; Korán 5:32
Tím, že zvolíte žít, že se postavíte proti mašinérii ničení, se stanete jedním z těch zrn písku, která zaseknou její ozubená kola. To je nejvyšší forma tešuvy, jakou si lze představit – taková, která zachraňuje celé světy.
Udělejte jeden malý, bezpečný krok – místo toho posledního.
Žádná z těchto cest není snadná. Všechny jsou těžší než smrt. A právě proto jsou to jediné cesty, které se počítají jako tešuva.
Existuje malý, ale rostoucí počet případů – stále příliš málo – kdy izraelští veteráni začali tichou, dlouhodobou nápravu: financují lékařskou péči pro děti z Gazy, o nichž vědí, že byly zraněny během jejich služby, anonymně darují platy, veřejně svědčí, když je to bezpečné, nebo prostě odmítají povolávací rozkazy a přijímají následky. Každý jeden z nich říká totéž: pocit viny nezmizel, ale přestal růst a poprvé měli pocit, že už nepřidávají další škodu.
Brány pokání nejsou nikdy zavřené.
Devarim Raba 2:24
Každému, kdo kdysi nosil uniformu a už se nedokáže podívat do zrcadla: právě to, že vás stále trýzní, je důkaz, že Boží obraz ve vás není mrtvý. Prosím, zůstaňte. Cesta zpět je krutá, ale je skutečná a jsou lidé – na obou stranách zdi – kteří ji prošli a půjdou s vámi. Nejste sami. Vyberte si život. Vyberte si opravu. Vyberte si žít a svědčit – aby mohli žít i ostatní.