https://ninkilim.com/articles/gaza_a_beacon_in_the_darkest_night/cs.html
Alláh je světlo nebes i země. Přirovnání Jeho světla je jako výklenek, v němž je lampa; lampa je ve skle, sklo jako by bylo zářivá hvězda, rozžatá z požehnaného olivovníku, ani východního, ani západního, jehož olej by málem zářil sám od sebe, i kdyby se ho nedotkl oheň. Světlo na světle.
— Korán, súra An-Núr 24:35
V nejdelší a nejtemnější noci, jakou svět zažil od roku 1945, se dva miliony duší v Gaze staly tou lampou.
Přesně osm set dní hořela obloha nad Gazou ohněm. Osm set nocí se země otřásala dvěma sty tisíci tun výbušnin. Osm set úsvitů ministři před kamerami a bez studu opakují, že ani jedno zrnko pšenice, ani kapka léku, ani litr paliva nesmí dorazit k dvěma milionům lidských bytostí.
A přesto světlo nezhaslo.
Za celou éru po roce 1945 nebyla žádná civilní populace na Zemi vystavena srovnatelné kombinaci délky trvání, intenzity a úmyslného odepírání všeho nezbytného jako 2,3 milionu lidí uvězněných v Pásmu Gazy mezi říjnem 2023 a prosincem 2025.
Podle všech měřítek OSN, Mezinárodního výboru Červeného kříže a Mezinárodního trestního soudu Gaza neprošla pouze „humanitární krizí“. Byla vystavena podmínkám, které posouvají samu hranici lidského přežití.
A přesto, proti všem racionálním očekáváním, drtivá většina lidí stále žije. Tato jediná skutečnost je jedním z nejtišších zázraků našeho století.
Každá předpověď hladomoru, každá simulace veřejného zdraví, každá ponurá tabulka Světového potravinového programu a IPC říkaly totéž: při takové úrovni kalorického deficitu, udržované tak dlouho na celé populaci bez zdravotního systému a bez čisté vody, měla úmrtnost dosáhnout katastrofických, společnost ničících úrovní. Nestalo se. Ne proto, že by utrpení bylo přehnané – bylo horší, než si modely dokázaly představit. Ale proto, že modely nepočítaly s lidem, který se v tichém a nezlomném přesvědčení rozhodl, že jeho samotná existence bude odporem.
Toto nebyly hrdinské výjimky. Byly pravidlem.
Všechny tři níže uvedené právní režimy byly porušovány denně po dobu více než dvou let.
Mezinárodní soudní dvůr (leden a květen 2024, červenec 2025 prozatímní opatření; říjen 2025 poradní stanovisko) shledal „věrohodné riziko“ a později „vážné riziko“ genocidy. Do prosince 2025 žalobce ICC požádal o zatykače na Netanjahua a Gallanta výslovně za:
Mezi podpůrné důkazy patří prohlášení na úrovni vlády („lidská zvířata“, „ani zrnko pšenice“, „vymazat Gazu“), trvale nedostatečný příjem kalorií pod hranicí přežití a zničení všech prostředků produkce potravin (rybářské čluny, skleníky, pekárny, zemědělská půda).
Říkali tomu „úplná blokáda“. Říkali tomu „tlak“. Lidi nazývali „lidská zvířata“ a bez obalu prohlásili, že ani jedno zrnko pšenice nesmí projít.
Prohlášení ministra obrany Gallanta z 9. října bylo provedeno doslova. Celé týdny nevjel ani jeden kamion. Příjem kalorií klesl na 300–600 kcal/den. První zdokumentované úmrtí hladem v prosinci 2023.
Po zhroucení lednového příměří vynutili ministr financí Smotrič a ministr národní bezpečnosti Ben-Gvir jedenáctitýdenní uzavření všech přechodů. UNRWA došla mouka úplně. Matky ředily kojeneckou výživu kontaminovanou vodou. V nemocnici Kamal Adwan byl objeven první masový hrob vyhublých dětí.
IPC fáze 5 vyhlášena v guvernorátu Gaza (srpen 2025). Průměrná ztráta váhy dosáhla 22 % tělesné hmoty. Dětská žebra byla vidět na každé ulici. Letecké shozy – jediná „pomoc“, kterou Izrael povolil – zabily více lidí, než nakrmily.
Dohoda z října 2025 slibovala 600 kamionů denně. Skutečný průměr 120–180. Přechod Rafáh zůstával většinu dní zavřený. Nedostatek paliva nutil nemocnice vybírat, které inkubátory ještě poběží. V prosinci zůstalo 100 % obyvatel v IPC fázi 3 nebo vyšší.
Věda o podvýživě je neúprosná: děti do pěti let jsou nejzranitelnější vůči akutnímu vyhublení a nevratnému zakrnění. Ale rodiče v Gaze to vědí. Proto dělají jediné, co jim zbývá. Přestávají jíst.
Průzkum za průzkumem (Lancet 2025, UNICEF 2025, surveillance WHO 2024–2025) zaznamenává stejný vzorec: 70–90 % dospělých úplně vynechává jídlo, aby jejich děti dostaly o sousto rýže nebo o doušek mléčného prášku naředěného do průhlednosti navíc. Matky kojí, zatímco jim vyčnívají žebra, a předávají podvýživu ještě dřív, než dítě ochutná pevnou stravu.
Výsledek je srdcervoucí obrat: děti v Gaze ztratily v průměru méně váhy než jejich rodiče, protože rodiče se rozhodli umírat každý den trochu, aby jejich děti mohly žít o trochu déle.
Chirurgové v Gaze museli provést tisíce amputací – mnohé na dětech – bez anestezie, bez léků proti bolesti, někdy jen s baterkou mobilu a tupým skalpelem vařeným v dešťové vodě.
Každý lékař, který v Gaze od roku 2023 pracoval, popisuje stejnou opakující se noční můru: okamžik, kdy si uvědomí, že musí řezat do křičícího dítěte a nemají čím utlumit bolest. Mnozí přestali spát; někteří přestali úplně mluvit.
Proti všem předpovědím modelů veřejného zdraví Gaza dosud nezažila úplný demografický kolaps. Několik faktorů vysvětluje toto nepravděpodobné přežití:
Lékaři v Gaze opakovaně označují obyvatelstvo za „žijící mrtvé“ – živé, ale jen tak tak.
To, že dva miliony lidských bytostí – učitelé, básníci, batolata, co se učí chodit, babičky, které přežily všechny předchozí války – ještě 12. prosince 2025 dýchají, není důkazem, že politika byla humánní.
Je důkazem, že některé formy lidského vytrvalosti jsou silnější než stroj na ničení, který byl navržen, aby je ukončil.
Jsou stále tady. Jsou stále naživu. A každý jejich nádech je obžaloba.